Reklama
 
Blog | Roman Vido

Případ Čunek: soudce Lid má jasno

„Tak nám očistili Čunka,“ chtělo by se říct se Švejkovou posluhovačkou paní Müllerovou v reakci na fakt, že jihlavský státní zástupce Arif Salichov zastavil trestní stíhání českého vicepremiéra. Ale realita je jiná. Ke katarzi nejspíše nedošlo, protože lid je názoru jiného. Čunek je vinen a Salichovův verdikt jen dalším z důkazů, že ve státě českém je cosi shnilého.

Čunek korupčník

Připomeňme si nejdůležitější fakt
tzv. kauzy Čunek (či spíše kauzy Čunek II, abychom ji odlišili od případu
kontroverzního vystěhování vsetínských Rómů). Před více než půl rokem obvinila
bývalá Čunkova spolupracovnice ze vsetínské radnice Jiřího Čunka z přijetí
zhruba půlmiliónového úplatku od
firmy HB Real. V následujících měsících jsme pak mohli být svědky jedné
z dalších velkých „mediálních kauz“, která měla řadu malých i velkých
hvězd. Nemám v úmyslu zde popisovat jednotlivé díly kauzy a rozebírat je.
To už učinili (a jistě ještě učiní) jiní jinde (např. zde). Rád bych pouze vyjádřil
svůj osobní názor a zamyslel se nad určitým obecnějším fenoménem, jehož je
tento případ ilustrací.

Jakmile se Čunkova kauza
rozběhla, začaly se pochopitelně k dané věci vyjadřovat všelijací lidé.
Povětšinou neinformovaní. Jak už tomu bývá. Právo na svobodný názor samozřejmě
uznávám, jen si občas říkám, že dvakrát měřit předtím, než se začne řezat, není
úplně tak špatný nápad. Osobně jsem se o tuto kauzu nijak zvlášť nezajímal, ale
už ze zvyku jsem se bránil tomu halasně vyjadřovat své morální pohoršení a
předjímat rozhodnutí orgánů, které se takovými záležitostmi zabývají (podobně jako v případu jiné "kauzy"). Čili –
pro mě Jiří Čunek korupčníkem nebyl. (Myslím, že právníci tomu říkají presumpce neviny.) Proč by také být
měl? To pochopitelně neznamená, že jím ve skutečnosti být nemohl. Jenže kde
nejsou jasné důkazy, tam zůstávají pouhé spekulace a dojmy.

Reklama

Nemám rád mediální kauzy tohoto
typu. Jsou totiž v mnohém nebezpečné. Dokáží vám totiž vnutit i to, co má
k pravdě na hony daleko. V této souvislosti jsem si vzpomněl na
rozhovor s právníkem Tomášem
Sokolem
, který vyšel v Reflexu 34/2006. Dovolte mi poněkud delší citaci ze strany 43. Sokol zde reaguje na
„korupční aféru“ okolo paní Kafkové z Konsolidační agentury:

„Bude-li paní Kafková zproštěna,
protože se nic neprokázalo, ve veřejném mínění převáží názor, že za to může
zkorumpovaná justice: hloupí a podplacení soudci, neschopní státní zástupci,
všehoschopní advokáti, a to i tehdy, když celý systém zafungoval, jak má.
V tomto případě nejde o únik informací, ale v jiných případech jen
díky úniku „zaručených“ informací byla veřejnost předem zmanipulována a díky
převažující etice médií, která potřebují tzv. sexy zprávy, se z podezření
stanou fakta a titulky hlásí, že nějaký lotr či gang byl dopaden. Výsledek je,
že nikdo po zproštění neříká: To je dobře, že nezavřeli nevinného. Většina si
řekne: Unikl jim lotr, lump. V Česku si veřejnost neoddychne, že někdo
nevinný nešel sedět. Navíc je u nás dost lidí přesvědčeno o každém, kdo se
domohl nějakého postavení, je slavný či známý, je podnikatel atd., že je lump.“

Přestože v případě Jiřího
Čunka nebyl ve hře žádný únik informací, lze myslím dost dobře Sokolem popsaný
mechanismus aplikovat i zde. Stačila obviňující slova paní Urbanové, jeho
bývalé sekretářky, a z Čunka se stal v očích veřejnosti „korupčník“.
Fakt, že od podání trestního oznámení
k pravomocnému odsouzení vede
dlouhá cesta a že pachatelem je ten, kdo je jím shledán soudem, ne ten, na koho je podáno trestní oznámení, mizí v
mlze. Zjednodušující „logika“, která má ovšem fatální důsledky. I naprosto
bezúhonný občan se tak může během krátké doby stát v očích veřejnosti
„lotrem“. Že se pak třeba prokáže, že obvinění jeho osoby bylo zcela
neopodstatněné a nepodložené, už pak často máloco změní. Navenek už mu zůstává
na čele onen cejch. Přitom obětí
takových mechanismů se může stát doslova každý (byť někteří s větší
pravděpodobností než jiní).

 

Čunek a soudce Lid

Je třeba říct, že nežiju
v naivní představě o tom, že svět je dokonalé místo, v němž žijí jen
čestní a dobří lidé. A už vůbec si to nemyslím o světě politiky. Přesto jsem se
v případě kauzy Čunek (jako i jiných) nechtěl unáhlovat. A ačkoliv se
v jejím průběhu odehrála spousta podivností a slova „profesionalita“ a
„transparence“ rozhodně nejsou na místě (viz slova Arifa Salimova o postupu
policejního vyšetřování), beru verdikt o zastavení trestního stíhání jako
známku toho, že důkazy předkládané proti Jiřímu Čunkovi byly buď nedostatečné nebo nevěrohodné. Ale počkejme si ještě, vše není definitivně uzavřeno.

Nechci zde hodnotit pana Čunka
ani jeho jednání. Samozřejmě, že nevím, zdali úplatek přijal nebo ne. Řídím se
proto tím, co v této věci říkají příslušné orgány – tj. vyšetřovatelé. Jak také jinak
postupovat. Že o tom jiní vědí podobně málo, ale mají o vině Jiřího Čunka
jasno, mě nechává klidným. Dávám totiž přednost faktům, ne dojmům, spekulacím a konstrukcím. A prokázaná fakta
Čunkovým „soudcům“ do karet nehrají. Aby nedošlo k nedorozumění: neříkám,
že mediální vystupování pana Čunka bylo bezproblémové. Jenže mediální neobratnost není korupce.
Fakt, že nepřesvědčivě vyložil původ svých finančních prostředků, nerovná se
faktu jejich korupčního původu.

Ale já tomu Čunkovi stejně
nevěřím, určitě nemá čisté ruce – namítají mnozí. Ano, je to možné. Ale to je
jen spekulace. A na spekulacích
naštěstí náš právní řád nestojí. Kupříkladu – abych sem zapojil i Čunkovu
druhou „kauzu“ – já osobně si myslím, že Jiřímu Čunkovi by to náramně slušelo
v gestapácké uniformě. Vždyť on má takový gestapácký výraz a (jak jsem
před časem slyšel od jedné účastnice veřejné diskuse, které se Čunek účastnil)
v těch jeho očích je zlo a nebezpečí. To je možné. Třeba je Jiří Čunek
psychopat. To ovšem nic nemění na faktu, že dané obvinění z korupce mu nebylo prokázáno.

No jo, ale to je přece jasné –
soudy pracují na „pravicovou“ politickou
objednávku
. Tak může znít další z pokusů o argument. Co na to říct?
Leda nabídnout protichůdnou konspirační námitku – naopak, vyvolání kauzy Čunek
bylo dílem politické objednávky. Aneb spekulace proti spekulaci. Selektivní
„důkazy“ lze najít pro obě teze. Zvláště když je ve hře ideologické černobílé
nahlížení světa, kdy cokoliv, co se nám nehodí, je záškodnickým dílem
protistrany. Bohužel, tuto atmosféru u nás šíří takřka všechny hlavní politické
strany. Zvláště ty dvě největší. Představa, že by v naší vrcholné politice
někdo pronesl „ano, mýlili jsme se“ nebo „ano, protistrana má v tomto
pravdu“, je bohužel spíše z říše snů. Jako sociolog tomu rozumím, jako
občan ovšem kroutím hlavou.

Škodlivou je i hloupá „logika“,
které se řada lidí drží. Na případu Jiřího Čunka se to dá dobře ilustrovat.
Například zde máme mechanismus spojování
nesouvisejících událostí
. Takže Jiří Čunek „rasista“ (viz vsetínští Rómové)
je nepochybně i Jiřím Čunkem „korupčníkem“. Úvaha totiž probíhá asi tímto
způsobem: když je někdo schopen jednat morálně
pochybně
v jednom případě, určitě tak bude jednat i v případě
druhém. Přece kdo lže, ten i krade. A kdo krade, může i zabít. Jiří Čunek je
prostě špatný člověk. A nejen to – je to člověk, který porušuje zákony. Toto
tvrzení se stává nevědomým axiomem.
A platí-li pak teze, že kdo porušuje zákony, měl by být potrestán, a současně i
zdánlivě prokázané tvrzení, že Jiří Čunek porušil zákon, očekává se, že bude
Jiří Čunek potrestán. Že potrestán není? Že je naopak jeho trestní stíhání
zastaveno? Pak je třeba hledat chybu v „prohnilé“ justici a policii.

Tento dojem pak podporují i mnozí
politikové v čele s Jiřím Paroubkem, který veřejnosti v médiích
rozšafně radí, aby se od nynějška, když se jim nebude něco líbit na práci
„jejich“ státního zástupce, obraceli na osobu v této branži nejpovolanější
– Renátu Veseckou. Čímž vlastně říká – je to tyjátr. Myslím si, že i kdyby byly
pochybnosti na místě (a vzhledem k průběhu se jim nelze moc divit), je takovéto
vyjádření politika velice nezodpovědné
a nevysílá na veřejnost onen pověstný dobrý „signál“. Ale to už bych se dostal
k otázce politické kultury. A
to už je jiné téma. Navíc nechci přispívat do stále rostoucí haldy nářků na
toto téma. Jen si občas říkám, když poslouchám vyjádření našich politiků (a zde
nemám zdaleka na mysli jen pana Paroubka), zdali jsou tak hloupí, anebo jen
předpokládají, že tak hloupé je jejich voličstvo. A postupem času mě zachvacují
obavy, že první možnost není tak nereálnou.

 

Všichni jsme viníci

Ale abych to nějak smysluplně
uzavřel. Tímto svým příspěvkem jsem nechtěl
hájit pana Čunka
. Proč? Protože o jeho případu vím jen to málo, co zcela
obyčejný občan může z médií vědět. Ale právě proto jsem byl celou dobu
opatrný vůči siláckým výrokům na jeho adresu. Připouštím, že v celé kauze
mohla být různá pochybení. Ale ta nechť jsou předmětem racionálního a důkladného zkoumání. Stejně tak se vyhýbám odpovědi
na otázku, zdali měl pan Čunek odstoupit v situaci, kdy vůči němu bylo
zahájeno trestní stíhání. To je na delší debatu a přece jen již z trochu
jiného soudku. Mám-li se přesto k panu Čunkovi vyjádřit, troufám si říct,
že na místě, na kterém je, by být neměl.
Ovšem ne kvůli nějaké korupční kauze, ale zkrátka proto, že vůči lokálním
politikům náhle katapultovaným do jedněch z nejvyšších politických pozic
v zemi chovám velmi rezervovaný postoj. Jsem spíše příznivcem poctivé
„práce od píky“ a postupného stoupání po mocenském žebříčku.

Na závěr snad jen otázka, kde
hledat příčiny toho, co jsem zde
svými řádky kritizoval. Byl bych v rozporu sám se sebou, kdybych teď
tvrdil, že nějaké jasné příčiny lze snadno identifikovat. Proto jen skromně
podotknu, že dle mého soudu mají svůj podíl na existenci podobných „mediálních
kauz“ a „mediálních hysterií“ všechny
zúčastněné strany
. Tedy mnohdy neobratní, nezodpovědní a nedůvěryhodní politikové, mnohdy neprofesionální a
tendenční média, mnohdy ne zcela
profesionálně pracující justice a
vyšetřovací orgány
i mnohdy nekritická a unáhlená veřejnost – tedy my sami. Jen tak na okraj – právě zde vidím
prostor, který mohou využít vzdělávací instituce, které se zaměřují na obory
humanitní a společenskovědní coby nástroje, které dokáží iniciovat a rozvíjet
kritické myšlení a příjímání světa okolo.

Ano, ono se to mluví. Jsem si
této námitky vědom. Přejít od slov k činům je vždy obtížnější. Přesto se
domnívám, že i to „pouhé“ slovo občas může mít svůj smysl. Ostatně co jiného
také zde v blozích můžeme najít. Připouštím, že nejsem kovaný
v právnickém jazyce a i logika mé argumentace může někdy pokulhávat. Za
případné korekce budu proto jen rád. Stejně tak prohlašuji, že pokud se
prokáže, že některá z mých slov byla scestná, přiznám (si) to.