Ať děláš, co děláš…
Nevím, je-li Jan Švejnar hňup a
paranoik, protože se obává možné diskreditace z „nepřátelské strany“. O čem
ovšem přesvědčen jsem, je skutečnost, že kdyby něco podobného učinil Václav
Klaus, reagoval by můj známý s nejvyšší pravděpodobností slovy o
„socanských sviních, které se neštítí ničeho“. V lidové mluvě se takovému
počínání říká „dvojí metr“. Zmiňovaný R.
K. Merton používá sofistikovanějšího označení – morální alchymie. Co tvoří její podstatu?
Merton se v jedné ze svých
statí z konce 60. let zabývá etnickými konflikty v tehdejších
Spojených státech a pro svou analýzu používá známého sociologického konceptu
sebenaplňujícího se proroctví. S jeho pomocí rozkrývá dynamiku
interetnických vztahů. Kromě jiného ve svém textu zmiňuje i další známou
koncepci – vlastní (in-group) a cizí (out-group) skupiny
– a soustředí svou pozornost na roli předsudků při vnímání a hodnocení „cizí“
skupiny tou „vlastní“. Svůj základní postřeh shrnuje do jednoduché formule: „ať děláš, co děláš, stejně se nezavděčíš“.
Aneb – „ctnosti vlastní skupiny se
stávají nectnostmi cizí skupiny“. Jak je to možné? Odpověď na tuto otázku
leží v mlze nejasností, a proto lze tento proces úspěšně nazvat
„alchymickým“.
Není Abe jako Abe
Fungování morální alchymie si lze
podle Mertona názorně předvést na postavě ikony americké historie a amerického
lidu Abrahama Lincolna. Povšimněme
si charakteristik této významné osobnosti, jak je líčí Merton: „I příslovečný školák ví, že Lincoln byl
šetrný, pracovitý, dychtivý poznání, ctižádostivý, oddaný právům obyčejného člověka
a nadmíru úspěšný v postupu po žebříčku příležitostí – z té
nejspodnější nádenické příčky se dostal do úctyhodných výšin obchodníka a
právníka.“ Čili Abe Lincoln jako nepochybný morální vzor všech bílých Američanů.
Poté Merton přistupuje
k myšlenkovému experimentu. Aba Lincolna patřícího do „vlastní“ skupiny
převléká do kostýmu Abe Cohena nebo Abe Kurokawy z „cizích“ skupin a
sleduje reakce „vlastní“ skupiny. Nechme promluvit Mertona samotného:
"Pracoval Lincoln dlouho do noci? To svědčí o tom, že byl pilný,
cílevědomý, vytrvalý a že chtěl plně realizovat své schopnosti. Že chodí stejně
pozdě spát Židé a Japonci z cizích skupin? To je pouze dokladem jejich
hrabivé mentality, jejich podbízivé ochoty dřít za jakýkoli plat, a tím
bezohledně podrývat americké normy, jejich podpásových konkurenčních praktik (…)
Odmítl se nezdolný Lincoln spokojit s manuální prací? Dal raději přednost
uplatnění mozku? Potom mu náleží všechna čest za to, jak odvážně vystoupal po
vratkém žebříku příležitostí. Pokud ale k výměně manuální práce za práci
duševní dojde v cizí skupině, její obchodníci a právníci si nezasluhují
nic jiného než výtky za parazitní způsob života. Snažil se Abe Lincoln
obsáhnout moudrost celých věků ustavičným studiem? S Židem je ta potíž, že
je upocený šprt, který má nos pořád zabořený v knize, zatímco slušní lidé
se chodí dívat na nějaké umění nebo míčové hry. Nebyl rezolutní Lincoln ochoten
nechat se omezovat kritérii své provinciální společnosti? To se přece u
člověka, který má svou vizi, musí očekávat. Ale jestli citlivá místa naší
společnosti kritizují příslušníci cizích skupin, pošleme je tam, odkud
přivandrovali."
Cizák Švejnar
Jan Švejnar je „cizákem“, který
přichází do „naší“ země a chce se stát „naším“ prezidentem. Pro některé
z občanů to zjevně představuje problém. Optika my-oni u nich funguje
spolehlivě. V případě mého známého se jedná hned o double – Švejnar není
Čech a je to kandidát ČSSD. Jan Švejnar je postavou cizí skupiny. Proto není divu, že jsou jeho skutky podrobeny
morální alchymii a následkem toho se jeví být špatnými a podlými. A určitě
se to netýká jen případu onoho zveřejnění otcova spisu. Zrovna tak lze hovořit o Janu
Švejnarovi jako o tom, kdo „nechutně podlézá komunistům“, zatímco Václav Klaus svého
času zarputilcům z „in-group“ přišel jako „dobrý taktik a stratég“. Merton
celý alchymický mechanismus shrnuje do trefné formulky:
já jsem pevný
ty jsi umíněný
on je zabedněný
Ale zdaleka nejde jen o Švejnara
a jeho boj o prezidentský post. Nerad bych, aby tento text vyzněl jako
zakuklená propagace tohoto kandidáta, byť přiznávám, že mé sympatie má. Spojuji
si jej totiž (s rozumnou mírou skepse a opatrnosti) s politickým stylem a
politickou kulturou, které by našemu zatuchlému postkomunistickému politickému dvorku
(jehož je – přes své nesporné zásluhy – symbolem i Václav Klaus) mohly prospět.
Mechanismy morální alchymie mají daleko širší pole působnosti. Vyskytují se
všude tam, kde existuje ostrá čára mezi „my“ a „oni“ a s ní související černobílé vidění a schématičnost. Konkrétní příklady nechť si laskavý čtenář najde
sám. Určitě nebude muset chodit moc daleko.
(Citace převzaty ze stati „Sebenaplňující se proroctví“ z knihy R.
K. Merton, Studie ze sociologické teorie, Praha: Slon, 2000.)