Touto úvodní abstraktní úvahou
jsem si chtěl připravit půdu pro následující nastínění problému. A tím je
poněkud pochybné užívání onoho metru v naší společnosti. A to
v případě dvou kontroverzních otázek, o nichž se často plamenně diskutuje.
První z nich se týká legalizace či naopak zákazu tzv. měkkých drog.
V současné době jsou měkké
drogy víceméně zakázány. Výroba a distribuce zcela a držení pro vlastní
spotřebu je povoleno pouze v onom pověstném množství „menším než malém“.
Argumenty na podporu této praxe jsou všeobecně známé: tyto drogy mají negativní
účinky na fyzické a psychické zdraví člověka a současně mohou fungovat jako
„přestupní stanice“ ke konzumaci tzv. tvrdých drog. Nehodlám zde s těmito argumenty
polemizovat. Nejsem lékař ani odborník na drogovou problematiku. Pouze obyčejný
přihlížející z povzdálí. Ačkoliv jsem v případě obou argumentů
zaslechl i zajímavé protiargumenty, klidně – abych to zbytečně nekomplikoval –
uvěřím tomu, že potírači měkkých drog mají pravdu. Koneckonců, měkké ani jiné
drogy nekonzumuji, takže mi to může být fuk.
Co mi už ovšem tolik fuk není, je
skutečnost, že se v naší společnosti takřka bez uzardění v objemu
větším než velkém konzumuje jiná droga, která má dle mého názoru daleko
fatálnější následky. Jistě, hovořím o alkoholu. Aby nedošlo k mýlce:
nejsem abstinent, vyznavač prohibice ani placený agent protialkoholních spolků.
Jen někdo, kdo se příležitostně snaží používat tzv. selský rozum. A právě tento
selský rozum mě nutí ptát se, proč vůči droze, která působí daleko větší škody,
je naše společnost tak tolerantní. Ovšem, mládeži do 18 let je zakázáno alkohol
prodávat a v pohostinských zařízeních nalévat. Hm, ale to je asi tak
všechno. Alkohol se zcela legálně vyrábí, distribuuje i konzumuje. A málokomu
to přijde podivné.
Zastavme se u výše zmíněných dvou
argumentů proti měkkým drogám. Nejprve ten zdravotní. Myslím, že se nemusím
příliš snažit, abych laskavého čtenáře (jakože i čtenářku) přesvědčil o tom, že
alkohol může mít a v realitě mnohokrát skutečně má velice destruktivní
účinky na psychické a fyzické zdraví těch, kdo si ho dopřávají. A co hůř, nejen
na ně, nýbrž často i na jejich bezprostřední okolí. Možná si každý z vás
sám dovede vybavit nějakou tu menší či větší rodinnou tragédii, za níž stál
„démon alkohol“. A dále, alkoholici stejně jako „feťáci“ přikročí mnohdy ze své
„vášně“ ke kriminálnímu jednání. Ať už jde o agresivní útoky na osoby či
majetek, nebo o krádeže a drobné podvody, které jim mají zajistit dostatek
peněz na obstarání si alkoholu. No difference. (I když vlastně, diference tu
je. Osobně jsem ještě nezažil agresivní partu mladých „zhulenců“, zatímco
agresivní partu mladých „opilců“ několikrát.)
Dobrá, může být, řekne někdo, ale
je tu ještě druhý argument: měkké drogy jsou jen průpravou k drogám
tvrdým, které pak už nemilosrdně ničí. Pominu-li před chvíli uvedený fakt, že
„nemilosrdně ničí“ často i alkohol, musím si položit otázku, zdali je přímá
cesta od malého zla k velkému tak samozřejmá. Odborníci i laici se přou,
těžko říct, kdo má pravdu. Mává se sice takovými či makovými čísly (ne, to není
skrytá reklama na opiáty), ale s čísly se dá celkem účelově žonglovat.
Z osobní zkušenosti si nicméně myslím, že množství lidí, kteří se
k tvrdým drogám dostanou bez „intermezza“ v podobě měkkých drog, je
dosti velké, stejně jako těch, kteří nejdříve zkoušeli právě alkohol. Stejně
tak existuje řada osob, které užívají měkké drogy a ani ve snu by je nenapadlo
sáhnout po heroinu či pervitinu. A tak dále, a tak dále. Zkrátka – není to
zdaleka tak černobílé, jak to leckteří líčí.
Ale abych se dobral
k nějakému závěru a současně smazal případné otazníky ohledně směřování mé
úvahy, které jsem mohl svými slovy vyvolat v život. Zkusím to hezky
stručně a přehledně, abych snížil riziko mylného výkladu. Tak tedy:
- Nejsem odpůrcem alkoholu a nevolám po jeho tvrdém
pronásledování po vzoru „drog“ - Nejsem propagátorem měkkých drog.
- Uvítal bych, aby se v případě alkoholu a
(měkkých) drog postupovalo stejně, tj. aby se měřilo stejným metrem.
Propaguji "zdravý rozum“.
Co to tedy konkrétně znamená? To
nechť si každý dosadí sám. Ale napovím: zcela si uvědomuji, že příležitostná a
rozumná míra konzumace „návykových látek“ nemusí život dusit, ale naopak
oživovat. Záleží pochopitelně vždy na konkrétních lidech. (Jako ostatně ve
všem.)
Dovolím si zde ještě malé
zamyšlení nad tím, proč je (dejme tomu) „droga marihuana“ pronásledována,
zatímco (dejme tomu) „droga pivo“ ponechána v klidu a pokoji. Samozřejmě,
že se dá spekulovat o různých mocných lobby a podobně. Ale tímto směrem se
ubírat nechci. Coby sociolog obracím zrak spíše k rovině kulturní a sociální.
Alkoholová droga má prostě v našich končinách tradici a její konzumace je
součástí naší kultury. Její základní hodnotové podloží, které si dovolím
identifikovat jako z výrazné části křesťanské, není vůči alkoholu
nepřátelsky naladěné. Možná už třeba jen proto (a to prosím berte jako menší
nadsázku), že víno coby alkoholický nápoj hraje v křesťanské symbolice
důležitou roli, nebo proto, že vaření piva patřilo k jedněm z častých
ekonomických aktivit křesťanských mnichů. Naproti tomu marihuana nebo hašiš
jsou drogy cizí a nezvyklé. V naši kultuře nejsou (dosud?) zakotveny. A co
je cizí a neznámé, bývá často podezřelé, a proto kontrolované, ne-li přímo
pronásledované. Proto je mladík X, který je načapán přitom, jak kouřil jointa a
nabízel „práska“ kamarádce, vzat do vyšetřovací vazby. Kdežto mladíkovi Y
přistiženému ve stavu notné opilosti přitom, jak napadá hosty v klubu a
ničí jeho majetek, je městským strážníkem zkontrolována občanka a následně je
vyveden ven, aby pak po svých odkráčel domů.
Je mi jasné, že očekávat takové
zpřísnění pravidel ohledně alkoholu, jakého bylo dosaženo v případě „pravých“
drog, by bylo skoro absurdní. Jenže ona je poněkud absurdní i ta dvojakost
metru. I když… Možná je za tím vším zcela jednoduchá myšlenka: není reálné zakázat
všechno, proto zakážeme alespoň něco – něco je přece lepší než nic. Takže
vlastně všechno v pořádku?