Reklama
 
Blog | Roman Vido

Nová porce informačního smogu

Když jsem přemýšlel, čím duchaplným vstoupit do zdejší blogerské komunity, napadla mě úvaha o informačním smogu. Spíše nejasné kontury tohoto nápadu se poněkud zostřily dneska ráno, když jsem si přečetl krátký článek Adama Javůrka v nejnovějším vydání Respektu (28/2007), komentující publikaci Andrewa Keena Kult amatéra aneb Jak dnešní internet zabíjí naši kulturu. Zmíněnou knihu jsem nečetl, ale podle toho, co o ní bylo napsáno v daném článku, se jeví být zajímavou, ač zjevně nijak originální či bezproblémovou.

Zaujala mě zejména zmínka o
Keenově kritice „demokratizace médií“, jíž je internet ztělesněním par
excellence. Ocituji-li Javůrkův text přímo, pak je zde řečeno následující:
„Díky internetu může být autorem kdokoli. Keen má obavu, že v hluku
prázdného tlachání zaniknou podstatné informace“. Za sebe mohu pouze dodat:
ano, s tím do značné míry souhlasím. Dnešní doba je vskutku dobou smogů,
kdy se prostory, v nichž se každodenně pohybujeme, zahlcují nejen
„klasickým“ smogem (čili směsí kouře a mlhy), nýbrž i smogem světelným či
zvukovým. A – dodávám já (aniž bych se chtěl tvářit, že jde o mou původní
myšlenku) – také smogem informačním. Internetové blogy jsou jedním
z typických hnízdišť tohoto druhu smogu.

Tento můj vzniklý blog lze tedy
chápat jako další z „neekologických“ příspěvků v rámci šíření informačního
smogu. Ačkoliv… Přestože je „smog“ původně pojmem hodnotově neutrálním, čistě
popisným, lze s úspěchem prohlásit, že v současnosti je sémanticky
zatížen negativními konotacemi. Aneb – mám-li se vyjádřit tak, jak mi zobák
narostl – je vnímán jako nálepka pro něco škodlivého. Podobně jako plevel.
Avšak nic není smogem či plevelem jen tak samo od sebe. V obou těchto
označeních se odráží vztah k těm, kdo jich užívají. Proto co může být pro
jednoho smogem či plevelem, může být pro jiného libou vůní, příjemným oparem
nebo rozkošným kvítkem. Vztaženo zpětně na můj blog – bude tedy záležet jen na
mně a na obsahu, který svému blogu dám, zdali převáží jeho vnímání coby smogu,
nebo nikoliv.

Na závěr snad jen pár slov
k motivaci. U všeho, co lidé dělají, existuje pestrá škála různých
motivací. V tomto není blogování žádnou výjimkou. Přesto se domnívám, že
dva základní motivy zde vyvstávají do popředí. Prvním z nich je ta či ona
míra grafomanství, druhým ta či ona míra exhibicionismu. Tam, kde pak tyto dva
motivy potkají a spojí s možností přístupu k internetu a alespoň
minimální porcí času, vzniká blog. Myslím, že více není nutno dodávat.

Reklama

Takže nezbývá mi než popřát si
(coby svůj první čtenář) sám sobě hodně zdaru a doufat, že tento můj příspěvek
byl první a současně i poslední porcí informačního smogu v tomto
virtuálním prostoru.