Reklama
 
Blog | Roman Vido

„Czechia“ v nemilosti aneb hrdí republikáni

Mám před sebou jednu z tabulek s výsledky z mezinárodního srovnávacího sociologického výzkumu. Údaje jsou uvedeny v angličtině a já čtu seznam zemí: France, Great Britain, Germany, Austria, Italy, Spain, Portugal, Greece, Malta, Belgium, Netherlands, Luxembourg, Denmark, Sweden, Finland, Iceland, Ireland, Estonia, Latvia, Lithuania, Poland, Czech Republic, Slovakia, Hungary, Romania, Bulgaria, Slovenia, Croatia, Belarus, Ukraine, Russia. Vše je v pořádku, vše dle zvyklostí. Přesto je na onom seznamu něco divného. Ano, je to název naší země.

Jedním slovem? To není jen tak

Ačkoliv od rozdělení
Československa uplynula již hezká řádka let, můžeme být stále svědky určitých
nevyjasněností, které tato „sametová rozluka“ přinesla. Jednou z nich je oficiální název naší země.
V nedávné minulosti jsme mohli sledovat zapálené a mnohdy i emocionálně
vypjaté debaty ohledně přijatelnosti výrazu „Česko“. Proti sobě zde stály na jedné straně potřeba jednoslovného
názvu a argumenty jazykovědců, na straně druhé konzervativnost a jistá
iracionálnost části české populace. „Česko“ bylo pro mnohé nepřijatelným,
protože znělo nedůstojně (jako „plecko“), nezvykle („Slovensko“ bylo vždy
„Slovenskem“ – ale „Česko“?) a vůbec tak nějak podezřele. Protinávrhy byly
různé. Od „České republiky“, která ovšem nijak neřešila potřebu jednoslovného
názvu (již možná někteří ani neuznávali), přes „Čechy“, které byly (zcela
oprávněně) trnem v oku obyvatelstvu Moravy a Slezska, až po exotičtější
tvary typu "Čechie" či "Slávie". Veřejná diskuse byla dlouhá, ale postupem času se
nakonec dospělo do současného stavu, kdy již výraz „Česko“ málokomu vadí. Čas
spolu s trpělivým „lobováním“ za tuto
variantu ve veřejném a oficiálním diskurzu těmi „osvícenými“ přinesl své plody.
A já jsem tomu upřímně rád. Od samotného počátku jsem „Česku“ držel palce a sám
jsem se tento název snažil používat.

Bohužel (nebo spíše bohudík) se
naše země nenachází ve vzduchoprázdnu. Není jediným národním útvarem na světě,
ani pupkem světa. I když si to možná někteří z nás myslí. Proto je potřeba
mít název své země i v jiných jazycích. Například v angličtině, která – ať se to někomu líbí nebo ne – je dnes čímsi na
způsob lingua franca. A jak je tomu
tedy s „Českem“ v angličtině? Inu, zapeklitě. Jak jsem se mohl přesvědčit
před pár dny, kdy jsem se účastnil mezinárodní konference, jejímž oficiálním
jazykem byla (vedle francouzštiny) angličtina.

Reklama

Leccos naznačovala už jedna
drobnější příhoda, která se mi stala několik měsíců před konferencí.
Připravoval jsem si svůj příspěvek, a to v angličtině. A protože netrpím
pocitem, že vládnu angličtinou zcela dokonale, nechal jsem si svůj text
zkontrolovat „native speakerem“ z Anglie. Jelikož obsahem daného příspěvku
byla náboženská situace v Česku, nemohl jsem se v textu vyhnout
místům, kde jsem uváděl název naší země. I když jsem si byl vědom toho, že se
obvykle při překladech do angličtiny užívá výrazu „Czech Republic“ (ano, jistě,
plus určitý člen „the“), uchýlil jsem se k variantě „Czechia“. Vědomě a cíleně. Chtěl jsem být „osvíceným“. Ale co se
nestalo. Když se mi po pár dnech vrátil můj wordovský dokument s opravami
a komentáři mého anglického korektora, zjistil jsem, že mi byla na všech
místech, kde jsem použil „Czechia“, tato podoba označení naší země změněna na
„Czech Republic“. Dodnes nevím, jestli proto, že zmíněný Angličan tvar
„Czechia“ neznal, nebo proto, že ho sice znal, ale měl za to, že je coby
překlad do angličtiny chybným. Podřídil jsem se tedy úzu a ponechal
v textu „Czech Republic“.

 

Patálie s "Czechia"

Posuňme se v čase dál, a to
do dne, kdy jsem na dané konferenci vystoupil se svým příspěvkem. Po skončení
sekce, do níž byla má prezentace zařazena, se ke mně přitočil český
kolega-geograf a sdělil mi, že příspěvek byl fajn, ale ať se propříště vyhnu
označení „Czech Republic“ ve prospěch „Czechia“, což je tvar, který on sám ve
svém příspěvku důsledně zastával. Pousmál jsem se a pověděl mu svou story
(pardon, příběh). Chápavě mě vyslechl a dodal, že je to zkrátka problém, se
kterým on (stejně jako celá řada dalších českých geografů) bojuje. Oficiální
místa dle jeho slov stále odmítají rozlišovat mezi politickým a geografickým
označením naší země. Tvar „Czechia“ je pro ně stále tabu. (Námitka, že
„Czechia“ označuje Čechy, je lichá. Pro Čechy se užívá anglického termínu
„Bohemia“.)

Je to opravdu zvláštní. Všechny
evropské státy (pokud mě paměť neklame) mají na mezinárodním fóru (s výjimkou Velké Británie) zavedeny
jednoslovný název. Jen my máme nějakou podivnou
potřebu světu zdůrazňovat, že jsme republikou.
Že by jakýsi archaický pozůstatek z dob Rakouska-Uherska? Hrdost na to, že
už nejsme součástí monarchie? Nebo jde spíše o lenost, nepružnost a
iracionalitu? Proč se v angličtině nehovoří o „Polish Republic“, „Slovak
Republic“ či „Hungarian Republic“? Jak mi připomněl můj geografický kolega,
pokus o prosazení jednoslovného anglického názvu na mezinárodním poli už tu
přes časem byl. A skončil trapasem. Naši sportovci totiž nosili na svém těle
nesmyslné označení „Czech“.

Nejsem si zcela jistý, jak je
tomu v jiných světových jazycích. V němčině není údajně
s výrazem „Tschechien“ žádný
problém (u starší generace českých obyvatel má ovšem tento výraz poněkud
nepříjemné konotace). S francouzštinou je to tuším problematičtější. Co
s tím? Jistě, otázka názvu naší země v angličtině není otázkou života
a smrti a ať se v této věci stane cokoliv, „chleba levnější nebude“.
Přesto si myslím, že by měl zdravý rozum zasáhnout. Přinejmenším z praktických důvodů. (Mimochodem –
spousta lidí si není jistá, jaké „r“ se píše ve slově „Republic“. Malé nebo
velké?) Nejspíše to bude opět vyžadovat určitý čas a současně „veřejný tlak“ na
oficiální místa. A třebaže anglické označení naší země je důležité zejména pro
cizince, je vše v prvé řadě v našich
rukou
. Světu je srdečně jedno, jak si budeme říkat. Přijme to, na čem se my
shodneme a co pak budeme navenek „vytrubovat“. Bohužel, ona shoda zjevně stále
nepanuje. (To ale v případě „Česka“ platilo dlouho taky.)

Důkazem jisté začarovanosti kruhu
je i krátký rozhovor s jednou mojí kamarádkou, která vládne angličtinou
velice dobře, sama ji i vyučuje a ve své práci a kontaktu s lidmi (často
cizinci) využívá. Bavili jsme se spolu právě o „Czechia“ a ona tento tvar
rezolutně odmítala. „Je to klasická ‘Czenglish!’", namítala. A dodala, že když
tento tvar některý z jejích studentů v psaném či mluveném projevu
použije, nemilosrdně jej opraví. Žádná „Czechia“ prý neexistuje, jen „Czech
Republic“. Mám se prý podívat na anglické verze webových stránek různých
oficiálních institucí (například zde). Ano, měla pravdu. Ale jen napůl. „Czechia“ se skutečně
skoro nepoužívá. Ale to není nic
osudového a nezměnitelného
. Je jenom na nás, jak se k tomu postavíme.
A zdravý rozum, jazykověda a čeští geografové mluví poměrně jasně.

Proto mi na závěr dovolte krátký
patetický osvětový výkřik: Vivat
Czechia!