„Dobrý den, volala jsem vám před
časem ohledně změny tarifu u vašeho mobilního telefonu. Říkal jste, že se
nejdříve podíváte na internet, abyste měl informace. Podíval jste se?“
– „Dobrý den, podíval.“
(Poznámka: Nepodíval jsem se.)
„A jak jste se rozhodl?“
– „Rozhodl jsem se, že zatím
nebudu nic měnit.“
„Aha, a mohla bych vědět, co bylo
důvodem vašeho rozhodnutí?“
– „No… nevím, jestli byl nějaký
důvod. Spíše jsem neobjevil žádný důvod, proč by něco měnit měl.“
„To je zajímavé. A mohu se vás
zeptat – to, že byste ušetřil, pro vás není důvod?“
– „Ne, není.“
„To je docela zvláštní. Normálně
lidi většinou chtějí ušetřit.“
– „Já ušetřit nechci. Možná
nejsem normální.“
„Aha, dobře. A mohu se vás ještě
zeptat, zdali nevíte o někom mezi vašimi známými a přáteli, kdo by mohl mít o
změnu zájem?“
– „O nikom nevím.“
(Neidentifikovatelný proud
dalších telemarketingových vět)
– „Děkuji vám. Mějte se.
Nashledanou.“
„Nashledanou.“
Nic proti O2 nebo telemarketingu.
Ale já fakt nechci nic měnit.