Komentáře: Špicberské zápisky

Od: Anonym

Anonym — Mon, 19 Apr 2021 00:18:36 +0000

Od: RV

RV — Fri, 25 Sep 2009 09:34:14 +0000

to jiří němčík
Jasně, já se nepřu. Věřím, že to jde ještě více redukovat. Jen se teda musím ptát: proč. Já třeba byl docela rád, že ten bágl byl takhle těžký. Jednak jsem si po tom věčném vysedávání během roku dal ještě více do těla a jednak jsem i díky tomu celkem zhubnul. Prostě takový menší masochismus. 🙂 Nijak mi ta tíha nevadila. A nemusel jsem si tolik zatěžovat hlavu složitým promýšlením, co bude ta nejúspornější varianta nákladu.

Houby jsme taky měli. V té nehostinné krajině rostly pýchavky. Do polívky byly skvělé. 🙂

Od: jiri nemcik

jiri nemcik — Fri, 25 Sep 2009 00:26:27 +0000

právě romane
ono se dá hodně odlehčit – ešák 1 pro dvě osoby, to stačí, ltermosku s sebou beru jen v zimě a čaj si holt dám, jen když se vaří. hodně přemýšlení jsem věnoval stravě, nakonec jsem vychytal dvě směsi, jednu slanou a druhou sladkou. základ slaný směsi je jíška, olej nebo ghí ( krišnácký máslo – normální žlukne ), sušený polívky, všechno smíchaný dohromady do velký plastový nádoby, žádný zbytečný obaly. základ sladký směsi je zas sušený mlíko, sušený banány, ananas, rozinky, čokoláda a trochu vloček, vločky pak na místě dokupuju. důraz na poměr energie – hmotnost. energie co největší, hmotnost co nejmenší. funguje to krásně. slanou směs ještě na místě doplňuju třeba houbama. v norsku rostly jak nikde například. k slaný směsi je nutno nosit ještě rýži nebo instatní nudle. nechci se chlubit, ale funguje to skvěle. 🙂

asi o tom napíšu ten blog. i když koho to zajímá, kromě pár dalších spolupostižených potřebou někde se vláčet, že…:)

Od: RV

RV — Wed, 23 Sep 2009 08:28:11 +0000

to jiri nemcik
Jasně. Vodu jsme netahali, tu jsme čerpali z potůčků. A jídlo bylo převážně sušené: omáčky, polívky, čaje. Dále paštiky, těstoviny, rýže, sušenky, čokolády, suché salámy, slanina, nějaký ten sýr. A zpočátku taky pečivo. Těžká byla třeba termoska (v chladném klimatu teplý čaj člověk ocení) nebo ešus. Jedno k druhému a kil je fůra. 😉

Od: jiri nemcik

jiri nemcik — Wed, 23 Sep 2009 01:12:08 +0000

romane
asi jsem se vyjádřil moc příkře nebo co. jenom jsem zjistil, že se na jídle dá hodně ušetřit, když vláčíte jen sušený. voda je totiž skoro všude, když nejedete na poušť, takže energeticky se to dá „vychytat“ a přitom vézt na 20 dní jen pět kilo jídla…:)

fandím vám. jenom jsem chtěl pomoct vlastníma poznatkama. a proto jsem napsal, co jsem napsal. nic útočnýho. 🙂

Od: RV

RV — Mon, 21 Sep 2009 14:12:11 +0000

to jiri nemcik
Nejsem si vědom toho, že bych bral „zbytečně moc věcí“. (Já většinou na různých akcích bývám ten, kdo toho má nejmíň). Ale na 14denní trek na takovém místě si člověk s chlebníkem nevystačí. Nejvíce vážilo jídlo pro 5 osob (každý nesl část). Protože během cesty prakticky nebyla možnost (až na jednu výjimku ke konci, a i ta byla omezená) doplnit zásoby. A věřte, že jsme s sebou netahali žádné kulinářské speciality. Netvrdím, že ten batoh nemohl být lehčí. Ostatně – proč vůbec brát jakýkoliv batoh že… Teoreticky by to šlo i bez něj.

Od: jiri nemcik

jiri nemcik — Mon, 21 Sep 2009 10:39:32 +0000

jinak se zeptám
proč proboha 20 kg? 🙂

lidi sebou většinou tahaj zbytečně moc věcí a v tom to je. asi o tom napíšu blog.

Od: jiri nemcik

jiri nemcik — Mon, 21 Sep 2009 02:09:56 +0000

dobré
já byl v norsku, ale špicberky jsou jiná kategorie, závidím. ovšem to dělení, to už jsem se naučil, je to prostě…lepší. skupina je opravdu nadřazená jednotlivci. jednotlivec neni nic. nic. nic.

Od: OlgaR

OlgaR — Wed, 19 Aug 2009 11:22:18 +0000

Ptala jsem se pro představu,
jak hodně namáhavé to bylo. Ne že bych za cíl putování považovala co nejvíc kilometrů v nohách:-). Díky!

Od: RV

RV — Sun, 16 Aug 2009 20:33:08 +0000

to OlgaR
Tak rozhodně to v něm jde pomaleji. A není to jen otázka terénu, ale i těch 20 kg na zádech a taky faktu, že jdete ve skupince. Navíc my se nesnažili ujít každý den co nejdelší kus cesty. Spíše jsme si stanovili výchozí bod A a cílový bod B a po absolvování trasy mezi nimi jsme utábořili. Kromě toho jsme si dvakrát udělali delší volno pro celkovou regeneraci a odpočinek. Jindy jsme zase půlden strávili poznáváním osady Barentsburg. Čili kdybychom si naši expedici předem definovali jako „snahu ujít ve 14 dnech co nejvíce km“, určitě bychom ušli více než těch 197 km (a tedy i oněch 12-13 km denně v průměru). My si však předem stanovili celkovou trasu a dali si za cíl ji v klidu a ve zdraví zvládnout ve 14-15 dnech. A podle toho se i odvíjel průběh našeho putování.