Komentáře: Poslušný vykonavatel Josef Vondruška

Od: zenaodplotny

zenaodplotny — Thu, 03 Jul 2008 11:22:41 +0000

stádia morálního vývoje:
tohle říká psychologie morálního vývoje:
Stádia morálního vývoje podle Kohlberga lze stručně popsat takto:

· Předkonvenčí morálka
1. Orientace na trest
– poslouchá příkazy, aby se vyhnul potrestání
2. Orientace na odměnu
– chová se tak, aby byl odměněn
· Konvenční morálka
3. Snaha být dobrým dítětem
– přizpůsobuje se tak, aby se vyhnul nesouhlasu druhých
4. Snaha vyhovět autoritě
– chová se tak, aby plnil své povinnosti, aby předešel pocitům viny ze selhání
· Postkonvenční morálka
5. Orientace na společenskou smlouvu
– jedná tak, aby byl obecně prospěšný, aby měl uznání vrstevníků a tak i sama sebe
6. Orientace na univerzální etické principy
– jedná podle vlastních etických principů (spravedlnost, rovnost)

teorie k jednotlivým stádiím přiřazuje věk, ve kterém do daného stádia dítě a posléze dospělý člověk doroste…. je ovšem jasné, že spousta lidí neprojde celým vývojem až k 6. stádiu a někde se zasekne….

Od: acab158

acab158 — Tue, 08 Apr 2008 11:16:41 +0000

slušnost není slabost
Chci jenom vysvětlit, že požití rukavic při manipulaci s vězni je zcela v pořádku- proč by se měl někdo nakazit AIDS, nebo žloutenkou z krve člověka proti kterému provádí zákrok?Navíc bezpečná vzdálenost na urovni natažené ruky je základním bezpečnostním pravidlem z důvodu napadení jeho osoby- zcela v pořádku. Použití donucovacích prostředků ke splnění výzvy zakročujícího bachaře(jsou li v souladu se zákonem)-zcela vpořádku.Nevidím pochybení v zákroku výše jmenovaného ani důvod proč by ho mělo trápit svědomí.A že je to komunista?To je taky legální a tím zcela v pořádku.

Od: klára

klára — Fri, 14 Sep 2007 16:37:51 +0000

to Pavla
To není otázka morálky, to je různý pohled dvou zúčastněných stran. Jde o boj o přežití, dle zákonů džungle. Vzali jsme slonům jejich přirozené prostředí, oni nám teď berou úrodu na našich polích. Protože si však člověk osobuje postavení živočicha postaveného na vrchol a chce se odlišovat od zvířete rozumem, měl by také na sebe vzít odpovědnost, která z takového postavení vyplývá a zajistit podmínky pro přežití jak slonům, tak domorodcům. Jelikož si však lidé usurpují větší podíl na zemi, kterou společně obývají se vším živým, příroda i její ostatní obyvatelé odpovídají sobě přirozeným způsobem, aby byla zachována rovnováha. Pokud opravdu máme více rozumu než ostatní živočichové, měli bychom ho používat a chovat se podle toho.
Morálka pak je pojem mravní a společenský, tedy ze zcela jiné kategorie hodnot a nemá tudíž s vámi naneseným problémem nic společného. A mimochodem člověku snad ani nepřísluší posuzovat, který život je „sub specie aeternitatis“ důležitější.

Od: klára

klára — Fri, 14 Sep 2007 15:07:17 +0000

morálka
V těchto souvislostech jsem si ještě vzpomněla na knížku V.E.Frankla Vůle ke smyslu. Schopnost zvolit si svůj vlastní postoj k jakékoli situaci nazývá Frankl „…poslední lidskou svobodou“. Říká, že i v koncentračním táboře vždycky existovala možnost volby. „Každý den, každá hodina nabízí příležitost rozhodovat se. A tato rozhodnutí určují, jestli se podvolíš silám, které tě chtějí oloupit o tvou podstatu, o vnitřní svobodu, anebo ne.“ Frankl říká, že se můžeme stát obětí okolností, anebo nad nimi zvítězit. Můžeme se vzdát své svobody a důstojnosti a nechat se formovat okolnostmi, anebo si můžeme zvolit svůj vlastní přístup a povznést se nad okolnosti. Tvrdí, že nejdůležitější je vědět, že to, čím se staneme, je výsledek našeho vnitřního rozhodnutí. Tolik Frankl.
Svobodná vůle není, jak se mnozí domnívají, prosazování sama sebe bez ohledu na okolnosti, ale schopnost rozhodování, právě v každé dané situaci.

Od: klára

klára — Fri, 14 Sep 2007 14:43:37 +0000

morálka
V příspěvcích tohoto blogu diskutují především muži, ráda bych se k problému vyjádřila ze svého ženského pohledu. Mám za to, že ač jsme nuceni překonávat nejrůznější atavismy, reflexy a genetickou výbavu, které přináší náš živočišný původ, jsme nadáni rozumem a svobodnou vůlí. Mnozí diskutující jistě četli knihu Konráda Lorence Takzvané zlo. Možná ale, že jako žena nedokážu posoudit míru agresivity a potřebu ovládat, které jsou u muže pravděpodobně silnější. To vyplývá už z biologické podstaty funkce obou pohlaví. Sama za sebe ovšem dokážu rozpoznat mravní hodnotu svého počínání a měrnou jednotkou je mi moje svědomí. Tím nechci říci, že jsem tuto hranici nikdy nepřekročila, ale snadno dokážu rozpoznat kdy. Už tu někdo přede mnou připomínal …hvězdné nebe nade mnou, mravní zákon ve mně…

Od: Pavla

Pavla — Fri, 14 Sep 2007 12:03:07 +0000

morálka místně podmíněná?
Všude se tu diskutuje o morálce jako o něčem absolutně platném, co je více méně vlastní každému člověku a její základy by měly být všude obdobné (Pokud jsem vše dobře pochopila).
Vybavilo se mi setkání s ochránci zvířat. Snažili se mě přesvědčit, že mám přispět na záchranu slonů v Africe. Tamní domorodci je krutě vyhánění z políček, kam se chudáčci hladoví sloni přišli trochu občerstvit. Takové kruté a nemorální jednání. Zároveň jsem si vzpomněla na nějaký dokument popisující těžkou životní situaci domorodců, jež nemají díky slonům, co jíst. Vyhnat slona znamená zachránit rodinu. Jaké obětavé a chválihodné jednání.
Řekla bych, že co je „špatné a dobré, morální a nemorální“ nezávisí jen na jakémsi vnitřním hlasu, ale také na významu, který jsme se naučili těmto kategoriím přikládat. Nechci vyvracet, co řekli ostatní, jen bych dodala, že se v kategoriích morálního odráží i místní a historický kontext.

Od: Roman Vido

Roman Vido — Fri, 14 Sep 2007 08:30:58 +0000

Aktualita
[http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clane]

Od: Zdeněk Pátek jr.

Zdeněk Pátek jr. — Wed, 12 Sep 2007 15:03:39 +0000

Sedí v parlamentu!
Děkuji za zajímavý článek, i mně se pochopitelně hned dostavily asociace se základní vojenskou službou včetně vlastních vzpomínek na konkrétní „spolubojovníky“, jejich lidské typy, jejich užívání si pofidérní moci coby velitelé družstev či jen osádek techniky (k smíchu, ale i to stačilo). Ano – tahle dvouletá vojna bývala opravdu velkolepý sociologický experiment, jen co je pravda. Ovšem – zkušenosti na celý život!
Ale rád bych se ještě vrátil k článku Romana Vida a zejména k důležitému výroku v jeho úvodu: „…přítomnost osoby typu pana Vondrušky v parlamentu demokratické země je znepokojivou.“ Ano, to je to, co mne nejvíc a zoufale pálí. Jak je možné, že tohle o panu poslanci víme až nyní? Kdo člověka takové hodnoty psal na kandidátku? Kdo to něm věděl a včas neřekl? Nebo je opravdu tolik lidí, kteří na tom, že se krutý a bezpáteřní bachař podílí na moci, nevidí nic špatného? Myslím, že je v naší zemi pro tuhle sortu lidí pořád příliš snadné, aby se dostala k lizu. Věru znepokojivé!

Od: Petr Pavlas

Petr Pavlas — Wed, 12 Sep 2007 14:52:00 +0000

Ještě co se týče morálky…
…ten Kantův citát, který v nadpisu zmínil jeden z předřečníků, je nádherně pravdivý. Autonomie vůle, morálka ze sebe sama, nikoliv zvenčí. Morálku neurčuje společnost, ale mé já. Z toho sice vyplývá, že každý člověk má trochu jinou – „osobní morálku“, ale v zásadě je jen jeden univerzální mravní zákon:

Jednej vždy tak, abys mohl chtít, aby se tvé jednání stalo obecným zákonem.

Myslím, že reálná existence morálky a spravedlnosti je i empiricky jasně viditelná – stačí se podívat na průnik světových náboženství…

Od: Petr Pavlas

Petr Pavlas — Wed, 12 Sep 2007 14:40:49 +0000

U nás se dělala jemnější práce…
Taky mi ten článek z nového Respektu zaujal asi nejvíc… Docela mne šokoval. Pane Vido, úplně mi mluvíte z duše. Citujete stejné pasáže, nad kterými jsem se téměř totožným způsobem zamýšlel, když jsem jel minulý týden na dovolené v autobuse z Č. Budějovic do Telče.

Přítelkyně si vedle četla cosmopolitan:-) a já dumal nad tím, jak pan Vondruška pojímá svět – „spravedlnost je abstraktní pojem“ – tedy reálně neexistuje. Morálka neexistuje. Materialismus marxisticko-leninského typu ve své nejčistší formě. Je mi líto lidí, kteří vidí svět takhle…:-(

Jinak skvěle napsáno. Díky za to!