Komentáře: Politika strachu

Od: Nezavisla (ZZ)

Nezavisla (ZZ) — Tue, 21 Oct 2008 18:59:33 +0000

starch místo ideologie?
Ještě v dobách, kdy byl velký ideologický rozpor mezi jednotlivými politickými stranami bylo relativně snadné mobilizovat ,,své“ voliče, jenže dnes, kdy jsou si volební programy jednotlivých stran více méně podobné je možná potřeba hledat to, na co voliči uslyší, pokud je to strach všeho druhu, tím líp. Ruku na srdce, Vás by fakt bavilo vybírat z programových hesel jako: více nových silnic, nárůst HDP, snížení inflace, podpora porodnosti, čerpání většího množství financí z evropských fondů… No já nevím… Prostě voliči jsou znechucení a jen tak něco už je ze židle nezvedne, na tohle musejí brát strany ohled ve své programatice.

Od: Milan Kovár

Milan Kovár — Tue, 21 Oct 2008 13:03:39 +0000

Nejen, že voda je mokrá,
ale taky v noci je tma a po dešti bláto.

Za negativní motivací vidím jednoduchou příčinu, asi se opakuji – snadno se sjednotíme v názoru na to, co NE. Hledat konsensus v tom, co ANO, je mnohem těžší. Brnkání na strunu strachu je tak fakticky jednotícím faktorem, a to faktorem velmi laciným a z hlediska krátkodobých cílů velmi účinným – jak se můžeme právě teď snadno přesvědčit.

Od: martina.mik

martina.mik — Mon, 20 Oct 2008 11:59:21 +0000

to RV
Inspirací k odpovědi na vaše otázky by mohla být knížečka N. Postmana – Ubavit se k smrti (moje oblíbená:-) ). Konkrétně jeho rozdělení epoch komunikace. Podle něj je „doba tisku“ spjata s racionálním uvažováním, zatímco „doba televize“ je spíše obdobím emocionálního života – takže emoce v politice, ekonomice atd. jsou samozřejmou součástí tohoto období. A proč zrovna strach? – nejsem nijak zběhlá v psychologii, ale takový pud sebezáchovy a z něj vyplývající strach o budoucnost je asi nejsilnější emoce, na které se dá stavět – je to, řekla bych, jistota. Strach ze ztráty má v životě asi skoro každý, kdežto radost z nově objeveného…?

Od: RV

RV — Mon, 20 Oct 2008 11:01:50 +0000

to martina.mik
Díky za podnětný komentář. Já si myslím, že to, co tu někteří pokládají za banalitu („voda je mokrá“), zase tak banální není. Jistě, lidé se bojí, báli se a bát se budou. Všeho možného. Ale je otázkou, jak moc právě na tuto emoci (resp. emocionální stránku člověka vůbec) politické strany v tzv. vyspělém světě v období rozvoje a etablování současného politického systému zastupitelské demokracie v předvolebních kampaních sázely. Píšete, že za tím vším může být „přirozený lidský strach ze změny a neznámého“. Na to se dá opáčit: no jo, ale zrovna tak může lidskou mysl ovlivňovat touha po novém, neznámém, po pokroku a dosažení něčeho lepšího. Tedy ve skrze pozitivní motivace. Proč se dneska ovšem prosazuje spíše to druhé? Proč spíše strach z něčeho než optimistická vize něčeho? Jistě si můžeme vypomoct odkazem na „postmoderní deziluzi“. Ale tento teoretický pojem více zakrývá než odhaluje…

Od: martina.mik

martina.mik — Mon, 20 Oct 2008 10:51:06 +0000

Ad strach
Ačkoliv se předvolební kampaně snaží vyvolat pocit strachu „z druhých“, myslím, že se jedná pouze o pěkný a konkrétní obleček/masku pro celkem přirozený (biologicky podmíněný) lidský strach ze změny a z neznámého. Politické strany však nemohou pracovat s tímto strachem přímo, jelikož samy nevládní strany usilují o změnu a tedy o příčinu vyvolání nejistoty a strachu. Z toho důvodu je nutné tento strach transformovat a nasměrovat do míst, která lze politicky zpracovat. Nabízí se potom hledání „viníka“ strachu např. v „těch druhých“. Dalším zpracováním strachu je „návrat k pořádkům z minulosti“, tedy ke známému stavu, k pocitu bezpečí (nař. zrušení poplatků u doktorů).

Od: RV

RV — Mon, 20 Oct 2008 09:40:41 +0000

to Pavel Sikora
Můj článek není o tom, že voda je mokrá (ani doslova, ani v přeneseném slova smyslu). A jeho ambicí není předkládat řešení daného stavu. Ostatně – kde je řečeno, že je to takhle špatně? Je-li to – jak naznačil Andrej – věc stará a úplně normální, takříkajíc bytostně lidská, pak ji lze asi sotva odstranit. Aneb – nemůžete přikyvovat Andrejovi s mokrou vodou a současně volat po řešení. To je kontradikce (když už jsme tu měli tu tautologii.)

To srovnání by určitě od věci nebylo (a já určitě netvrdil opak). Proto směle do něj. 🙂

Od: Jabo

Jabo — Mon, 20 Oct 2008 06:19:06 +0000

Negativni a positivni strach
RV-Vas strach je prilis negativni – muj strach je positivni: Mam strach, jak jeste dlouho budu zit s radosti do budouciho zivota? Pred, po volbach i po jejich vysledku.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Sun, 19 Oct 2008 23:53:23 +0000

Ano, Romane,
voda opravdu mokrá je. To je správný poznatek. Ale mnohem užitečnější je přemýšlet, jak to udělat, aby mi ta mokrá voda přestala téci do bot. To ve Tvém článku postrádám. Já navrhuji cestu mírnou v podobě nerovného volebního práva (mimochodem tato volební nespravedlnost byla u nás nastolena v plné parádě prvně před 101 lety, takže ono srovnání se stavem před sto lety by nebylo až tak od věci) i cestu radikální v podobě přímé demokracie s výrazným zapojením losu místo voleb.

A ještě jednou, ano, voda je mokrá, všeobecné rovné volební právo = vítězství populistů v každých takových volbách.

Od: Pavel P. Ries

Pavel P. Ries — Sun, 19 Oct 2008 20:57:57 +0000

To: JB
Pane Bechere, ten článek jsem nečetl, nemáte na něj prolink? Nejsem členem monarchistické strany tak nevím, jak je to u nich s kloboukem, ale jinak je to praktická věc, pokud „chcete nechat na hlavě,“ můžete, pokud máte chuť před někým smeknout, nemusíte to dělat jen obrazně

Od: JB

JB — Sun, 19 Oct 2008 17:14:45 +0000

to P. Ries
100% vám dávám za pravdu.

Četl jste rozhovor v poslední A2 s Petrem Placákem? Taky monarchista, to by se vám líbilo :-)) Mně se jeho názory líbily.
P.S. Taky nosí klobouk, to je poznávací znamení monarchistů? :-))