Souhlasím, že to většinu lidí trápit nemusí a že na světě je x palčivějších problémů. A to i v souvislosti s Evropou či EU. Ovšem v jistých kruzích se toto řeší a debata o evropské identitě je ve veřejném prostoru přítomná. A proto jsem se k tomu tímto svým příspěvkem vyjádřil. Toť vše.

Řekl bych, že národní identity, které hrály v moderní době klíčovou roli coby významné skupinové identity, budou slábnout. Na úkor čeho? Hm, tak přece jen trochu sociologie. Nejspíše na úkor dvou základních trendů: trendu globalizačního, který bude přát různým „nadnárodním“ a „kosmopolitním“ identitám, a současně lokalizačnímu (který ale někdy bývá nahlížen jako součást globalizace), který bude podporovat různé lokálnější identity (regionální apod.). Hodně to bude souviset s tím, jaké místo si udrží národní státy tak, jak jsme je dosud znali. A pak tu jistě bude hrát svou roli náboženství, a to větší než nyní. Bůh ještě promluví. 🙂

Pokud jde o Váš argument o Angličanech, kteří se v Anglii narodili a ani moc v zahraničí nebyli, a přesto se cítí být Evropany, pak bych viděl klíčový moment právě v tom, že se „denně potkávají s vámi cizinci“. Čili opět je k úvahám o nějaké „širší“ identitě nutné setkání s „jiným“. I když zde působí opačný mechanismus. Jen z Vašeho komentáře netuším, zdali jste „vy cizinci“ jen Evropané, nebo ne. Protože v prvním případě by mi to přišlo logičtější. Angličané by viděli, že ti „jiní“ jsou vlastně stejní nebo podobní jako my. Tedy Evropané. Ale i tak si myslím, že je tam někde latentně přítomen onen někdo, vůči němuž se to evropanství vymezuje.