Komentáře: Paprsky

Od: martina.mik

martina.mik — Thu, 13 Nov 2008 20:34:07 +0000

to ES
K otázce ohledně hranice mezi vlastnostmi získanými nebo vrozenými: našla jsem jen rozhovor z března 2006 s prof. Zvolským: [http://www.deprese.com/rozhovor.php?&content=zvo]

Diskuze je z portálu „deprese.com“, takže tematicky trošku jinde, ale v podstatě v ní prof. Zvolský vysvětluje, jaký je asi současný stav diskuze „nature X nurture“ v odborných kruzích. Takže bych se netěšila na nějaké brzké rozuzlení a stanovení přesné hranice:-).
Díky za diskuzi, pěkný večer.

to Kristína: Celý dnešní život je z velké části takový „odosobnělý“, takže čím více „andělů“ bude, tím líp, nejen v prostředí, kde se umírá.

Od: Kristína

Kristína — Thu, 13 Nov 2008 20:10:48 +0000

Omlouvám se za překlep
– ne jinak, ale jinam:-)

Od: Kristína

Kristína — Thu, 13 Nov 2008 20:08:36 +0000

Diskuse už se posunula jinak, ale přesto se k tomu chci vrátit.
Byla tady zmiňovaná LDN v dost negativním světle – měl jsem možnost do různých zařízení, které pečují o staré a umírající více nakouknout a věřte tomu, že LDN ještě není nejhorší varianta. Jde o namáhavou práci v těžkých podmínkách, ale i na tomto místě se najdou „andělé“, ve kterých ta odosobněná nemocniční mašinérie ještě neudusila vřelou lidskou podstatu. Jen je smutné takhle umírat – ani dobrá péče nevyváží to osamění, když tam s námi nejsou naši blízcí.

Od: ES

ES — Thu, 13 Nov 2008 16:59:48 +0000

malá úprava
= je mi známo, že vlčí děti se neprojevují stejným způsobem jako socializovaný jedinec, avšak třeba emoce projevují jinou formou, které my prostě nerozumíme a nemáme k prorozumění klíč (otázka je jestli ho nutně potřebujeme, pokud ano mohli bychom aspoň říct, že emoce prožívají a do jaké míry jsou/nejsou ovlivněny socializací?)

Od: ES

ES — Thu, 13 Nov 2008 16:40:58 +0000

Bábovka
Ano, to je přesně ono, jsou to projevy co můžeme pozorovat. Miminka se taky učí jak projevovat svoje emoce. Neumí se smát hned (ale asi něco cítí, radost zájem – než se naučí smát tak se všelijak radostně vrtí). Vlčí děti se třeba nějak projevují, ale nevíme jak (nebo víme?). Tak v zásadě souhlasím s tou neostrou hranicí. Třeba nám to někdy někdo osvětlí 🙂 Uf, to ale bude výzkum :-))

Naše bábovka (transformovaná do diskuse) ? Já myslím, že je na jedničku 🙂

Od: martina.mik

martina.mik — Thu, 13 Nov 2008 13:33:33 +0000

to ES
…ještě mě tak napadlo v souvislosti s naší bábovkou, že ten základní recept a ingredience získáváme v rodině, aniž bychom si to nějak výrazněji uvědomovali.

PS: Všímáte si, kam až se může posunout diskuze od původního tématu článku? 🙂

Od: martina.mik

martina.mik — Thu, 13 Nov 2008 13:30:19 +0000

to ES
Vlčí děti jsem zde zmínila v souvislosti s diskuzí nad tím, co je a není vozená reakce člověka na okolní podněty. Pokud je mi známo, tak hranice mezi vrozenými a získanými vlastnostmi je neostrá a sporná a je těžké ji přesně určit. Neexistuje člověk, který by vyrůstal v absolutně izolovaném prostředí, bez okolních vlivů – takové prostředí nelze ani vytvořit…

Dále je těžké určit, jaké emoce prožívá např. „vlčí dítě“, pokud tyto nedokáže projevit, jinak řečeno, můžeme hodnotit jen to, co lze pozorovat a to jsou PROJEVY emocí, nikoli emoce samotné.

Pokud jde o Vaši polemiku nad zvládáním stresových situací (šok + obrana organismu), které považujete za „vrozené“, řekla bych spíše, že jsou to reakce naučené s tím, že jsou vystavěny na „kostře“, která je vrozená. Pokud bych měla použít nějakou metaforu, tak mě napadá, že máme k dispozici vrozenou „formu na bábovku“ a z jakých ingrediencí budeme připravovat těsto a jak dlouho péct, je už na nás a na tom, jak se to NAUČÍME.

TBC

Od: ES

ES — Thu, 13 Nov 2008 12:54:18 +0000

šok – reakce na
Já připisuju ten stav – stres při umírání či ztrátě blízkého, šoku. To byla prostě bezděčná reakce, kterou jsme nečekali. Rozumově jsme si předem mohli vše zdůvodnit a v duchu probrat, naše výhoda byla v tom, že jsme to úmrtí očekávali. Potom jsme se to znažili zvládnout tak jak se od člověka v naší kultuře očekává, ale organismus se přihlásil sám, tím, že se to vytěsnilo (zážitek) hned, tak nastaly ty drobné potíže, takže se člověk musí vrátit a procesem prostě projít, jinak to není dobré. To je můj zážitek. Taky bylo zvláštní, že taková ta víra co bude dál – to bylo vše subjektivní se vyrovnávání se situací, například mne automaticky napadlo, že za pár minut se narodí znovu na jiném konci světa a vše začne od začátku v podobě nového života – to je víra, náboženství, to všechno z něčeho pramení.

Od: ES

ES — Thu, 13 Nov 2008 12:41:49 +0000

Vlčí děti
Já také k psychologii netíhnu. Ale myslím si, že vlčí děti jsou trošku jiný pojem. Ty i přes svou nedostatečnou socializaci mohly i tak vyjadřovat emoce (vzkřeky, jiným zp. než socializovaný člověk – třeba úsměv), něco cítit, reagovat. Kdyby nereagovaly, tak asi nemohou existovat. Pro mne je šok reakce organismu, následně se prochází procesem, aby se člověk uzdravil (obrana organismu) – anebo ne a jeho schopnost přežít se tak oslabuje. To je pro mne pud sebezáchovy – pud přežít. Člověk má šok – bezděčná reakce na podnět určité síly, pak to zpracuje zde je vliv socializace, ale to je taky ve spojitosti s tim, abychom přežili – víc jedinců má větší sílu, jiné nástroje přežití.., nakonec to vytěsní. Proces truchlení to už je jiná věc, to už asi hodně závisí na tom, co popisujete Vy – vliv kulturního kontextu. Dobrá je kniha (ať je to jakkoli) Naděždy Kubíčkové, Zármutek a pomoc pozůstalým, 2001. Jako podpora jak se s takovou situací vyrovnat. Jinak moc děkuji za tu sociologii médií 🙂

Od: martina.mik

martina.mik — Thu, 13 Nov 2008 08:06:27 +0000

to ES
O studium psychologie jsem se otřela jen v rámci např. studia mediálních účinků, takže nemám patřičný vhled do celé problematiky vrozených a získaných vlastností člověka.
K výzkumům: existují výzkumy a pozorování chování tzv. „Vlčích dětí“, tedy dětí, které vyrůstaly v sociální izolaci. Pro ilustraci odkaz: [http://psych.fss.muni.cz/materialy/dedic_prost.d]

K případu Aveyronského divocha: „NAUČIL se číst jednoduché věty, částečně vyjadřovat náklonnost a city zejména ke svému vychovateli a chůvě (úsměv, pochování). „