Komentáře: Obnažené duše

Od: Zuzana

Zuzana — Mon, 03 Dec 2007 22:00:07 +0000

nepodnětná poznámka
Já vím, proč je lepší být anonymním nickem 🙂 V prostředí netu a různých zpovědí (i když ty už mě dlouho moc nezajímají, natož uveřejňování mých vlastních) se pohybuji relativně dlouho, takže vím, že je lepší oddělovat virtuální mě a všechnu ostatní mě, už jenom proto, aby se mi ta druhá jevila míň blízká a tím pádem té první bylo vždycky víc.
Mohu tedy hádat zaměstnání Vašich rodičů? Průběžně bych je pod různými články nahazovala.

Od: Nezavisla

Nezavisla — Mon, 03 Dec 2007 09:34:28 +0000

to RV
Váš příspěvěk je opět plný podnětů k zamyšlení a nepatří rozhodně k těm nejkratším, někdo by dokonce mohl říct ,,Mírně přes limit“. 😀 Jinak si nemyslím, že je komunikace face to face více osobní, protože mnohdy jsou lidé svázaní při komunikaci mnoha společenskými konvencemi, narozdíl od internetové komunikace. A také často jsou i lidé, kteří spolu komunikují osobně jen jednou anonymní položkou ze seznamu.

Od: JB

JB — Sun, 02 Dec 2007 13:39:50 +0000

zkratka jste to zase napsal presne,
protoze jsem se v tom uvidel. Takze dik (?!).

Od: RV

RV — Sun, 02 Dec 2007 13:32:47 +0000

to JB
„Nevíte proč se mi stále na jazyk dere spíše „anatomii“ než autonomii?“

Asi to vypovídá něco o Vás. Ale nebudu fušovat do psychoanalýzy.

„Jsem snad děvka, která se nabízí ve výloze s červenou lampou kdesi v Amsterodamu?“

To jsem určitě nenapsal a nemínil říct. Ale pokud Vás to napadá, je třeba se opět ptát – proč.

„To má být i na mě?“

Cíleně určitě ne. Inspiroval jste mě maximálně svým „odchodem“, za nímž vidím určitou duševní vyčerpanost z přílišného ponoření se do zdejší blogosféry. Ovšem pokud jste se v tom našel, nemohu Vám to vyvracet.

Ano, I. Derer to vzal od podlahy. 🙂

Od: JB

JB — Sun, 02 Dec 2007 13:27:45 +0000

co mě napadá – vážně
„Eva představuje ohrožení sladké pohrouženosti do sebe sama. Díky ní si Adam (člověk) uvědomuje sám sebe, svou odlišnost, svou autonomii.“
– Nevíte proč se mi stále na jazyk dere spíše „anatomii“ než autonomii?

„…vysává vše jedinečné a intimní z těch, kteří sami sebe v komnatách virtuálního světa nabízejí.“
– Jsem snad děvka, která se nabízí ve výloze s červenou lampou kdesi v Amsterodamu?

„Kolikrát skoro žasnu, co všechno jsou lidé schopni o sobě prozradit virtuálnímu publiku. Není v tom také ona potřeba „vydat se“? Vydat se v podmínkách světa, který je tolik neosobní a necitlivý vůči našim nejniternějším pocitům – tužbám či zármutkům? “
– To má být i na mě?

Jako vždy jsem si výborně početl a můj pocit našeho virtuálního „souznění“ se opět ozval. Podléhám klamnému dojmu? BTW Ivan to vyřešil. 12.12. nebo 19.12. se ukáže.

Od: RV

RV — Sun, 02 Dec 2007 11:20:04 +0000

to Karolina
No jo, divně to vážně zní. A já si tím znovu uvědomuji, že tím, že tento tvar vůbec nepoužívám, se při svém psaní, narazím-li v něm na daný případ, prohřešuji proti pravidlům českého pravopisu. Budu si to muset ve své mysli nějak zafixovat. 🙂

Od: Karolina

Karolina — Sun, 02 Dec 2007 11:12:38 +0000

to RV
zrovna jsem jśem běžela napsat omluvu, že jsem se právě v té mluvnici přehlédla, když ono to tak divně zní… Ale pak jsem si tam dosadila „kteří“ a byla jsem doma. takže omluva, můžete mu věřit 🙂

Od: RV

RV — Sun, 02 Dec 2007 10:57:57 +0000

to Karolina
Díky.

Na „jež“ bych to určitě neviděl. Je to plurál maskulina životného a tam se dle Pravidel české pravopisu (1993) skutečně používá „již“, pokud to dobře čtu (není to tu napsáno zrovna dvakrát přehledně).

Od: Karolina

Karolina — Sun, 02 Dec 2007 10:48:25 +0000

autorovi
Děkuji za další váš podnětný článek, vždycky mě potěší, když někdo, byť virtuální :), přemýšlí stejných věcech jako já a mně blízkým způsobem 🙂

Ale panu Matouškovi, byť je podle vás důležité, nějakého mít:), nesmíte všechno věřit, opravte „ty, již hladoví“ na „ty, jež hladoví“ (projistotu jsem se podívala i do české mluvnice) 🙂

Od: Robert

Robert — Sat, 01 Dec 2007 21:59:06 +0000

Krajina prázdnoty a některé z mostů
K upřímnosti/otevřenosti bych nikdy nenutil, ani situaci příliš nenavlékal. Přirozená, (sebe)objevující otevřenost není ani zneužitelná, ani trapná. Je to hra (jedno nakolik vědomá) – (sebe)objev si mě! Jsi (spolu)zodpovědný za svoje objevy. Ať už tím druhým je ten druhý nebo ty sám.
Nezdráhal bych se ani „rozumné“ idealizaci; co si představit pod touhou najít na člověku, situaci „to reálné“?
Na některá setkání (osobní, pracovní) chodívám „schválně nepřipraven“.