MH – víte, mně na diskusích baví to, že se dozvím nějaký nový, nečekaný, zajímavý pohled, který obohatí moje vnímání světa/reality.
Bohužel – pro nás – diskusi používáte jako souboj, neustále hledáte větší kyj (argument), kterým byste ostatní přebil.
Bohužel – pro mě – Vy do debaty vnášíte témata, která důvěrně znám, mám je dobře zažitá/promyšlená a Vaše věty je nijak nerozvíjejí ani neobohacují. Což je zčásti důsledek předchozího „bohužel“.
Víte, mě takovéto diskuse nebaví a proto se jim vyhýbám. Baví mě diskuse, které jsou jako hudba: nejde o to, které téma (názor) zvítězí, jde o to, že krása (tedy pravda) je v jejich prolínání a kontrastu, na hranicích mezi nimi.
Diskusí, jejichž cílem je „najít ten nejlepší názor“ (=potřít bludné názory těch druhých) se vyhýbám – pro mě mají hodnotu diskuse, jejichž cílem je najít různé názory a hlavně důvody, které k nim vedou. To je to, čím skladba ožívá.

Co se týká oné „celé pravdy“ ano, v tomto smyslu tu úplně celou pravdu budeme vědět až jednou úplně nakonec v Nebi, do té doby je jakékoliv naše poznání vždy OMEZENÉ a jen ČÁSTEČNÉ. (Zde můžete argumentovat tím, že i to je „jen“ moje víra). Ano, ale to co již víme, alespoň to bychom tedy už neměli IGNOROVAT, cenzurovat a tvářit se, že to není, že to neznáme.

Proto se domnívám, je správné každého člověka respektovat, protože to minimálně vytváří prostor, aby jste se mohli vzájemně pochopit, poznat, chápat, si porozumět. Myslím, že toto jakýkoliv vztah pak jedině prohloubí, umocní jeho kvalitu, zlepší.

Bohužel i když vy oba spolu opravdu žít chcete (ve smyslu obě strany o to stojí), ne vždy je to i reálně možné… To je totiž do jisté míry i věc „společenská“ (zda vám to druzí „dovolí“, „dopřejí“). Např. církev (alespoň ta ŘK) dodnes rozhoduje o tom s kým vy můžete žít a s kým ne. A trestá vyloučením ze společenství či alespoň „zákazem přijímat“ ty, komu jejich život předem neschválí…

V „normální“ společnosti tomu snad už tak není (alespoň ne tolik „okatě“), i tak však, nejste vždy (vy i váš partner/partnerka) zcela nezávislý.

Zda tedy obdobně i za texty RV stojí ohledy na jeho okolí, nevím…

Jednostrannost? Může být. Ale ukažte mi někoho, kdo není nějakým způsobem jednostranný. Mám pocit, že Vám především vadí, že neprezentuji pohled, který je tím Vaším či Vám blízkým.

„jejich nepodloženost reálným životem (světem)“

Opět – jste to Vy, kdo rozhoduje o tom, co je to podloženost reálným světem?

„Neříkáte celou pravdu “

Ano, to je možné. Ale je to nejspíše tím, že ji celou neznám. Zdá se, že Vy ano, a vadí Vám, že ji zde neodhaluji. Odhalujte ji tedy Vy.

Už chápate, proč Vás mám za „kazatele“? Kazatelé jsou totiž ti, kdo znají pravdu, a proto ji káží těm, kteří zatím to štěstí neměli. Už nemusejí poslouchat, protože VĚDÍ.

Když si tak čtu Vaše příspěvky, mám pocit, že se hlavně snažíte sdělit něco, co se zdejším článkem vůbec nesouvisí. Možná byste měl zkusit vlastní blog.

Mimochodem, nikde jsem se nezmínil, že byste to s panem Videm myslel dobře. O Vašich záměrech nic nevím a proto je nemohu ani potvrdit, ani vyvracet.

Mám ale pocit, že Vás minulo hlavní poselství mého příspěvku, tak ho ještě jednou zdůrazním: Mám z Vás dojem, že máte velkou potřebu něco sdělit. Že tolik toho chcete říct, až Vám nezbývá kapacita vnímat, co říkají ostatní. A to není dobře: nelze vést diskusi s člověkem, který (z jakéhokoli důvodu) nenaslouchá, co se snažím sdělit.

RCZ2 – žeby recese na druhou? 🙂

Vašemu pochopení slova „kazatel“ rozumím tak, že myslíte člověka, který se snaží ovlivnit vaše jednání, který za vás de facto rozhoduje, co vy máte činit. Hlubinným psychologem nejsem, proto ani netuším, co vás k takovémuto chápání vede.

Na vašich textech mi nevadí, že jsou. Vadí mi (a proto jsem se ozval a co pokládal za správné říci, řekl) a) jejich JEDNOSTRANNOST (tendenčnost) a b) jejich nepodloženost reálným životem (světem).

Neříkáte celou pravdu (ať už záměrně, nebo „omylem“). Z toho však pak vy i čtenář můžete vyvozovat nesprávné závěry.

Kazatelem (v nejširším smyslu slova) může být každý. Historie nás však učí, že pouze to „kázání“, které je podloženo životem, má SMYSL…

P. S. Uvědomuji si ovšem, že skutečnost, že k mnohým věcem mlčím, otevírá velký prostor pro Vaše dezinterpretace a spekulace. Nicméně jsem s tím smířen.

RV presentuje názory, že „jednou poznáme vše“ (ve smyslu za života lidí na Zemi), cituje o „bezcennosti lidského života“. Přitom však svůj vlastní postoj, resp. alespoň úskalí těchto myšlenek NEZMIŇUJE. Na rozdíl od něho jsem POZNAL člověka, který mě prosil:“Martine, sežeň mi pitoli“ a myslet to opravdu vážně. (viz duel u výstavy Bodies). Jeho život však NEBYL bezcenný. Slova v textu RV jsou tak urážkou LÁSKY, kterou mu jeho paní léta projevovala. Je tam toho více a nebylo pravdivé mlčet.