Komentáře: O smrti v časech, kdy Bůh je mrtev

Od: Anonym

Anonym — Wed, 20 Apr 2016 23:20:42 +0000

Od: zana

zana — Sat, 17 Jan 2009 17:50:23 +0000

prekonat smrt
myslim, ze smrt se da prekonat prostrednictvim dila, ktere po sobe kazdy jedinec muze zanechat… nespocetne mnoho osobnosti si kazdy den pripominame jejich dilem, at uz dilem hmotnym ci nehmotnym… i ve vas jiste rada sociologu preziva diky jejich dedictvi… a ve me preziva zas nekdo jiny… kazdy si pripomina nekoho… a smysl zivota vidim skutecne v zanechani odkazu dalsi generaci… jen tak se podle mne lze se smrti snadno vyrovnat…

Od: Roman Vido

Roman Vido — Thu, 30 Aug 2007 08:53:52 +0000

to oda
To je hezký postřeh. Asi to záleží hodně na povaze člověka, na tom, jak na to bude chtít pohlížet. Ono asi na všechno se dá dívat buď negativně, ba přímo tragicky, anebo pozitivně, inspirativně.

Od: oda

oda — Wed, 29 Aug 2007 22:33:59 +0000

smrt – negativni a „pozitivni“
Jen me tak napadlo, tady se o smrti diskutuje jen jako o negativni udalosti. Ovsem nemuze mit smrt, ci spise jeji vedomi ci setkani se se smrti nekoho jineho, taky pozitivni dopad na zivot cloveka? Kdyz si uvedomi, ze tu neude na porad a ze nikdy nevi, kdy odsud odejde, tak to, alespon na me, pusobi jako male nakopnuti. Nevis, zda se zitra prbudis, ci zda se vratis domu – ta si uzij slunicka a nebud protivna na ostatni, treba je uz nikdy neuvidis (a oni tebe). Shrnuto – setkani se smrti a jeji uvedomeni si vlastne muze zivot cloveka i obohatit.

Od: Lisa

Lisa — Thu, 16 Aug 2007 18:19:37 +0000

A chlapci sa zase biju,
rekla by moje moravskoslovacka babicka.
Nicmene: k vire jsem se dostala pres filosofii, umeni a podobne intelektualstiny. Ne k vire lidove, ale k necemu takovemu… jezuitskemu. Clovek se trapi otazkama, jejich resenim, vzteka se, ze je neco, co ho prevysuje, vi, ze se prave proto odpovedi nikdy nedocka. Ze si zase vezmu do ust sveho milovaneho Huga ze sv. Viktora, pri pohledu na mistni krajinu me nemuze nenapadnout, jak to, ze je tu tolik stromu a presto nenajdu dva stejne? a prestoze tu nejsou dva stejne, jsou to zcela rozlisitelne brizy a smrky? A jeden kazdy strom je dokonaly jako entita? A ktery blbec muze poprit, ze to se samo neudela?:P

Od: Roman Vido

Roman Vido — Mon, 30 Jul 2007 22:26:44 +0000

to Petr Pavlas
To s tím Wolkerem mě taky napadlo. Hm, taky si možná původně myslel, že do důchodu daleko. 🙂

No ale nechci Vám moc přizvukovat, aby to tu nevypadalo, že mladí a nedospělí filozofující intelektuálové s rozdrásanou duší se tu zuby nehty brání zralým slovům zralých mužů.. 🙂

A ještě jednou k tomu, že mi „berete“ myšlenky. Taky jsem si jen tak čistě teoreticky říkal, jaké by byly reakce některých čtenářů, kdyby byla místo této fotky fotka nějakého padesátníka, případně černé okénko…

Od: Petr Pavlas

Petr Pavlas — Mon, 30 Jul 2007 22:14:54 +0000

Starý, hmotně nezajištěný, starostmi trýzněný pan Horský:)
Vážený pane Horský, vše, co člověk tvrdil či dělal v minulosti, se mu za nějaký čas možná zákonitě zdá banální, hloupé a nepodstatné. Evidentně si myslíte, že jste už teď poučený, protřelý životem… Ale kdo ví, možná i to, že jste tady 30. 7. 2007 psal do jakési diskuse, se Vám v tom důchodu, který je ještě „dááááleko za obzorem“ (stejně jako ta smrt, o které nemá cenu přemýšlet či dokonce – nedej Bože – psát…mimochodem, zalovte ještě trochu více ve Vaší „školní paměti“, v jakém věku že to ten Jirka Wolker zemřel??), bude zdát trochu mladické a nesmyslné…

Kdybyste raději místo posuzování článků podle fotografií (a z nich odhadovaného věku) pisatelů posuzoval věcný obsah článků, nebylo by to na škodu ani Vám, ani kvalitě diskusí pod nimi.

Od: Roman Vido

Roman Vido — Mon, 30 Jul 2007 20:56:39 +0000

to J. Horský (pokr.)
A k sociologii. Myslím, že tu panuje jisté nedorozumění. To, co jsem o sociologii napsal, byl čistě můj osobní, subjektivní pohled. To, jak tento obor chápu a beru já. Všimněte si – píšu zde v blogu za sebe coby soukromou osobu, ne coby oficiální představitel nějaké instituce. A opět: proč bych Vás měl přesvědčit? Ta silná slova o „diskreditaci“, to je škoda. Ani ne kvůli tomu, že takový je Váš dojem, ale proto, že si činíte obrázek o nějakém oboru na základě něčí subjektivní výpovědi. Myslím si, že Vy jste prostě ve své mysli naladěn jinak (proč by ne), takže Vás moje slova „nepřesvědčila“. V pořádku.

Shovívavost od Vás nečekám. Pokud vůbec něco, možná snahu o porozumění něčemu, co překračuje Vaše životní obzory.

No ale nebudu mudrovat a poučovat Vás, protože já skutečně nechci jít Vaši cestou. O to šlo, ne o ty hodnotící přívlastky. 🙂

Od: Roman Vido

Roman Vido — Mon, 30 Jul 2007 20:44:44 +0000

to J. Horský
Ve zlosti ne, ale v určité popuzenosti ano. 🙂

Posuzovat míru toho, kolik jsem toho prozradil, nebudu. Ani nevím, zdali to jde. Ale troufám si říct, že činit si o někom nějaký komplexnější obrázek na základě toho, co dotyčný selektivně někde publikuje, není zrovna dvakrát šťastné. Ale budiž.

Pokud čekáte „hlubokomyslnější“ úvahy, měl byste se možná obrátit jinam. U mě naleznete jen úvahy mé. Při veškerém respektu k vám – nepíšu pro vás ani kvůli vám. A to neberte jako uražený komentář. Jen konstatuji fakt. Přiznám se, že jsem vždycky překvapen, když se někde setkám s tím, že čtenář kritizuje pisatele nějakého textu v blogu za to, že nepřináší nic nového, že je povrchní, atd. atd. A ptám se pak – proč by ten text takový nemohl být? Chápu, že různým lidem se líbí různé věci. Beru konstruktivní kritiku, zvláště u textů, které mají ambice. Ale komentářům stylu „to mi přijde o ničem“ u textů osobnějšího charakteru moc nerozumím.

Od: Roman Vido

Roman Vido — Mon, 30 Jul 2007 20:35:46 +0000

to Petr
Mýlíte se. Já chápu, kam míříte. Ale vážně to nepadá na úrodnou půdu. Jednak proto, že tohle nejsou myšlenky, které mě napadají permanentně. Spíše jsou chvíle, kdy problesknou hlavou a pak člověk mého založení sedne a napíše je. A pak třeba i zveřejní. Protože někoho mohou oslovit. Toť vše.

Nepotřebuji se stát podnikatelem, abych zaměstnal svoji hlavu jinými myšlenkami. Možná si mě přestavujete jako žijícího v izolaci a vzduchoprázdnu, zaměstnaného podobnými úvahami. Pokud ano, pak vězte, že tomu tak opravdu není. A když jsme u toho pochechtávání: netřeba „mnohých“. Sám se nad podobnými úvahami v jiných chvílích usmívám. Na druhou stranu – jsou mnozí jiní, kteří se vzdalují Vámi vykreslené představě mladého zádumčivého intelektuála, a přesto je podobné myšlenky napadají. Proto děkuji za radu, bez ironie, ale myslím, že není potřeba. Přece jen – není už mi ani 18, ani 20.