Ale to je evoluční běh na šíleně dlouhou trať. A samozřejmě už je zahájen. V místech dostatečně blahobytných nebo u idealistů dostatečně odolných už dobré školy najdete. Někteří rodiče jsou ochotni se za dobrou školou i přestěhovat, za cenu osobních obětí. Jenže než se společnost dostane na takovou úroveň ekonomickou i motivační, aby to nebyly jen mizivé ostrůvky, uběhne spousta času.

A těm dětem, kterým dosavadní státní systém v podstatatě ničí život, protože kazí jejich šance, takhle nepomůžete. Finská cesta pomáhá, mohl by to být rychlý lék.

Zdá se mi, že jste větší idealista než já. To, co vy, jsem si myslel tak před 20 lety:-)

Ale nechat svobodu (a neházet klacky pod nohy) těm, kteří sami něco dělají a o něco usilují. Nediktovat jediné možné cesty, jak se to v současné době činí s RVP a ŠVP (chybný je též koncept nahrazení znalostí a dovedností zcela mlhavým konceptem klíčových kompetencí – člověku, který nezná fakta, jsou klíčové kompetence na dvě věci).

Neotravovat život těm dobrým učitelům, kteří povinně nejásají nad ŠVP.

Člověka, který se nechce měnit a nechce kvalitně pracovat, stejně žádné vize vševědoucích úředníků nezmění.

To vidím jako klasický problém – obecně. Můžeme se nakrásně shodnout na tom, že vždycky je lepší, když iniciativa vychází „zdola“. Ale co pak, když se tam nic neděje? Nemají právě tady smysl „vize“ přicházející „shora“, které mohou (vychází-li to z jejich obsahu) lidi „dole“ takříkajíc „nakopnout“? Jak přimět rodiče, aby „tlačili“ na vedení škol, učitele, provozovatele škol apod.?

Ne. Nejméně škodí politik, který nedělá nic. Nejvíce škodí eurosvazoví fanatici s vizemi disponující miliardami ukradenými daňovým poplatníkům.

Skutečné změny musí přijít zdola, nikoli shora.

Ale to by museli ředitelé škol míti skutečné rozhodovací pravomoce a ne býti jen vykonavateli příkazů MŠMT. A museli by na ně tvrdě tlačit rodiče. A školství by muselo být daleko svobodnější – ale to je to, co skoro nikdo nechce. Svoboda by přinesla více dobrých a špičkových škol, ale také mnoho škol mizerných.

Ivo Kaipr mylně věří ve změny shora, řízené vševědoucími úředníky. Stejně jako je neefektivní centrálně řízená ekonomika, je neefektivní i centrálně řízené školství.

Není problém najít tisíc způsobů, jak to jde udělat špatně nebo vůbec. Zvlášť v tomhle státě jsme na to mistři. Prachy a práce pro školství, tj. pro děti nejsou a nebudou, když se nám nebude chtít. Ve skutečnosti je na různé nesmysly peněz ve státním rozpočtu dost. Nejdražší km dálnice široko daleko mluví přece za vše.

Nejsem bohužel vůbec mimo realitu zdejšího školství (4 učitelé v blízké rodině). Taky velmi natvrdo vím, že pravděpodobnost reálné a podstatné změny je v brzké době mizivá. Ale to přece neznamená, že nemá smysl zkoušet, zda by se ta podpora už nenašla v dostatečné síle. Myslíte si, že nemá smysl podporovat ty politiky, kteří se o něco snaží? Co tedy?